Začínáme na parkovišti v malém městečku Waldhäuser
Parkujeme na místním neplaceném parkovišti, teda doufám, že je neplacené, všude jsou závěje a tma, takže těžko říct. Další věc je, že jsme vyráželi ve tři ráno…ano to je budíček ve dvě. Docela to bolelo, kecal bych, kdybych řekl, že ne. Jenže bude to stát za to, zkuste to! Navíc už následné zamykání auta, nasazování čelovky a kontrolování trasy má svojí atmošku, že? 😀 Jel bych nahned zas, po tom co nás čekalo nahoře, ale nebudeme předbíhat.
Naopak zabereme do mírného kopce, který vystřídá po třech kilometrech stoupák prudší, ale jak jsem říkal, bude to stát za to, jen se rozhlédněte. Že je všude mlha nebo špatné počasi? Možná jsem měl dodat, že je potřeba to správně naplánovat a sledovat počasí, ale i tak to nemusí vyjít. Nám to vyšlo parádně, totéž přeju i vám.
Nahoře neskutečný výhled
Do všech stran, kam se koukneš, tak vidíš. Pokud není ta mlha nebo brutální déšť, jenže když vyrazíš ve správnou chvilku a povede se ti, je vidět krásně až na Alpy. Jak jsem říkal, ten budíček se vyplatil. Sedíme nahoře, lejeme do plecháčků teplou kávu, dáváme k tomu bábovku a užíváme si ten klid, to co nám zase příroda naservírovala.
Prosluněná cesta zpátky
vám znovu ukáže, že to stálo za to. Určitě si vymezte na tenhle výlet celé dopoledne. Je totiž po čem koukat, čím se kochat. My vyrazili koncem února, takže sněhu po pas a slunce? To je přesně to, co jsem chtěl a strašně se mi nechce zpět. No tady jsem nebyl naposled, tenhle výlet si určitě zopakuju.
Jenom dodám, že díky kruhovému výhledu nahoře, lze tento výlet podniknout kdykoliv, v jakémkoliv období, jak na západ tak na východ. Určitě tam každá chvilka a podmínky budou mít něco do sebe.